DIY MIDI SUKNĚ S MAŠLÍ

Šití se stalo součástí mého života. Na blogu to možná není tolik zřejmé jako na Instagramu, ale je tomu tak. Instagram mi v tomto směru nabízí více možností než blog. Pokud vás tedy moje přešité i nově ušité kousky baví a zajímá vás, jak, kdy, kde všechno probíhá, můžete sledovat šicí procesy a ušité kousky na mém instagramovém profilu se jménem @tatomymo. Na blogu se pak objevuje zlomek toho, co je publikováno na Instagramu. Minulý týden tam v Instastories byl vidět průběh šití midi pruhované sukně s mašlí, kterou jsem posléze vyfotila na náměstí Václava Havla. I když střih sukně vypadá jednoduše, šití zabralo několik hodin, v podstatě celé odpoledne. A není to jediný kousek v tomto outfitu, který jsem si sama ušila.

UPCYKLOVANÁ TAŠKA

Jeden z kousků, které jsem společně s Hubertem ušila, je bílá taška přes rameno, kterou jsem přešila ze staré pánské košile. Tohle ,,zachraňování" nenošeného oblečení mě baví. Je hromada oblečení, jež si zaslouží druhou šanci. Stačí jen každý kus oblečení v second handu vnímat detailněji než v klasickém obchodě. Je třeba se soustředit na vzor i barvu látky, na materiál, rozměry, švy i vady. Vytvořit tašku ze starého oblečení je pravděpodobně to nejjednodušší, neboť na ni není potřeba tak velké množství látky jako například na top, šaty nebo sukni. Navíc kombinování různých vzorů a látek je při šití tašky snazší. Nechci vytvářet žádné kýčovité tašky, a tak jiné látky buďto vůbec nekombinuju a držím se radši jedné látky, nebo kombinuju s mírou tak, aby k sobě obě látky perfektně ladily. To znamená, že občas použiju jednobarevnou látku v kombinaci se vzorem stejné barvy. Konkrétně tato bílá taška v dnešním článku je vyrobena pouze z jedné košile, kdy jsem na jednu část tašky použila přední část košile s knoflíky. Nosím ji téměř pořád a téměř ke všemu. Díky bílé barvě ladí se vším, co oblékám. Unesla už spoustu nákupů, i když jsem se bála, zdali takové náklady snese. Ale snese a velmi dobře slouží.

DIY MIDI SUKNĚ S MAŠLÍ

Ušití sukně mi zabralo podstatně víc času než šití tašky. Tašku se vším všudy zvládám ušít zhruba za hodinku a půl. Při tvoření sukně jsem u šicího stroje strávila s krátkými přestávkami celé odpoledne. I když se šití sukní řadí k jednodušším procesům, hodně jsem se u toho nadřela. Často šiju bez předchozího přenesení střihu, neboť málokdy mám střih po ruce. Střihy na mé první výtvory jsem si vytvořila sama dle různých kusů oblečení a poskládala si je dohromady. Postupem času jsem si v knihovně začala půjčovat vydání Burdy, kde jsem si ze střihové přílohy obkreslila střih na pečicí papír a následně na látku. Ano, čtete dobře, na pečicí papír. Nechtělo se mi kupovat střihový papír, a tak jsem popadla pečicí, který je doma téměř vždy po ruce. I přesto je tato sukně příkladem šití bez střihu. Bylo zapotřebí pouze velkého obdélníku látky, dvou delších ale užších proužků látky, dvou pruhů o trochu větších a čtyř malých ploch pro tvorbu kapes. Z velkého obdélníku je celá část sukně od lemu dolů. Dva delší a užší pruhy jsem použila na mašli a dva kratší na lem. Do pasu jsem pak všila gumu, protože je to pro mě prozatím ta nejjednodušší úprava pasu. Tak, a výsledek je takový, jaký je a já tu sukni miluju z celého srdce!

tričko - New Yorker | sukně, taška - Hubert | boty - Reebok | brýle - Oriflame