O TOM, CO MI DALY SECOND HANDY

Nákupy v second handech se pro mě staly běžným jevem. Dávám jim přednost před nákupy v řetězcích. Ale neznamená to, že bych si v řetězcích nic nekoupila a snažila se být odkázaná jen na oblečení z druhé ruky. Myslím, že je to nemožné. V second handech se zkrátka nedá sehnat všechno a už vůbec ne hned. Občas něco potřebujeme v danou chvíli, ihned. Ochladí se a v naší skříni je jen jeden starý svetr, který nám buďto už nesedí, nebo zkrátka dosloužil, nebo se nám prostě nelíbí, a tak je jasné, že chceme (mnohdy spíš potřebujeme!) nový. Prohlédnout pár second handů není na škodu, ale ne každý lov v sekáčích může být úspěšný a pokud něco potřebujeme hned, máme možnost si vybrat z velké nabídky řetězců a není na tom rozhodně nic špatného. Mně se však nákupy v řetězcích stále více příčí. A to kvůli jejich nadměrné výrobě a především kvůli nesmyslným nálepkám, kterými se hrdě označují. Není to tak dávno, co jsem v jednom nejmenovaném řetězci zahlédla plátěnou tašku s nápisem ve smyslu kritizujícím slowfashion, zerowaste a recyklaci. Dobře, pokud se slowfashion a zerowaste nesouhlasí (což určitě nesouhlasí), tak je to jejich věc a neřešila bych to. Ale pokud si tohle napíšou na tašku a pak pořádají workshop na téma zerowaste, slowfashion a recyklace, tak se mi jejich přetvářka a především klamání zákazníků ani trochu nezamlouvají. A právě i to je důvod, proč dávám přednost second handům - tam vám nikdo nelže a nikdo si na nic nehraje jen proto, aby se svezl po aktuálním trendu.

Není to však jediná věc, která mi díky nákupům oblečení z druhé ruky změnila pohled na oblečení a nákupy. Co mi second handy daly, je určitý styl. Je spousta módních trendů, kterým také propadnu, ale všeho moc škodí a jakmile vidím jednu věc na deseti lidech na ulici, kolem kterých projdu během pěti minut, pak pro mě takový trend ztrácí smysl. Letos jsem si zamilovala proutěné tašky a koše. Chtěla jsem si nějaký koupit, ale zvolila jsem jistou taktiku, jak si trend ohmatat a jak případně ušetřit - počkat. Počkat, jestli se trend přežene rychle, jestli poblázní tolik lidí, že pro mě ztratí význam, a počkat i na to, zdali se mi bude líbit i za týden, za dva, za měsíc. Ještě, že jsem tak učinila! Během chvíle byly proutěné tašky k vidění všude. V každém obchodě, u téměř každé ženy. Proti těmto taškám nic nemám, jsou opravdu nádherné, ale ten velký zájem o ně je pro mě alarmem k tomu, že ji nepotřebuju. Vážím si víc kousků, které jsou originální a unikátní. A to second handy nabízejí. Těžko v oblečení zakoupeném v sekáči potkám na ulici dalších deset lidí. A to mě baví! Dá se tedy říct, že nad oblečením uvažuju úplně jinak než dřív. Díky second handům a šití jsem se začala zajímat o to, jak oděvy vznikají. O to, jak, kde a kdo je šije, o textilní odpad apod. K tomuto tématu můžu doporučit knížku Příběh skříně od Veroniky Blabla Hubkové. Rozhodně zajímavé čtení, které člověka obohatí. Second handy mě také přesvědčily o tom, že jsem se zmýlila ve svých představách o sortimentu těchto obchodů. Myslívala jsem si, že v second handech jsou jen nepoužitelné, otrhané, ošklivé a obrovské věci, které bych na sebe v životě neoblékla. Už tolikrát jsem se přesvědčila o tom, že to tak není. Jasným příkladem krásného kousku zakoupeného v second handu je i tento overal. Není boží? Zbožňuju ho!

overal - second hand | boty - Birkenstock | taška - second hand + Hubert